Rep je hnus Metal je slast 3* hurá ať žije CHLAST
Metalové skupiny | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Ozzy Osbourne
Ozzy Osbourne (narozený jako John Michael Osbourne, 3. prosince1948, Aston, Birmingham) byl zpěvákem legendární heavymetalové kapely Black Sabbath, odkud byl v roce 1979 vyhozen, ale v roce 1997 se do ní na čas vrátil a kapela začala příležitostně vystupovat opět v původní sestavě, kterou tvořili Ozzy, Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward. Od 80. let 20. století vystupuje sólově, zde je komerčně ještě úspěšnější, než bylo jeho působení ve skupině Black Sabbath. Jedná se o jednoho z nejznámějších, ale také nejkontroverznějších rockových zpěváků současnosti.Spolu se svou manželkou Sharon každoročně organizuje metalový festival Ozzfest, na kterém hrají spousty Heavy Metalových, Hard Rockových, Death Metalových, Hardcore a Nu Metalových skupin. Ozzy a jeho rodina byli hlavními protagonisty reality show The Osbournes, kterou vysílala MTV. Je podruhé ženatý a má pět dětí - Jessica (naroz. 1972), Louis (naroz. 1975), Aimee (naroz. 1983), Kelly (naroz. 1984), Jack (naroz. 1985).Diskografie
70. léta Ozzy vydává první nahrávky s Black Sabbath - píše se rok 1970. Eponymní nahrávka se ten samý rok dočká platinové desky. Ozzy vydává s Black Sabbath 10 nahrávek. Black Sabbath dodnes po celém světě prodali přes 100 miliónů kusů svých desek. Black Sabbath podnikli několik celosvětových turné. V roce 1975 vystupují na California Jam před 250 000 fanoušky. V roce 1979 se Ozzy vydává na sólovou dráhu. 80. léta Ozzy vydává své první sólové album, vychází v roce 1981 a jmenuje se Blizzard Of Ozz. Album brzy dosáhne čtyřnásobné platinové desky. Během této dekády Ozzy vydá sedm alb, přičemž každého z nich se prodá přes 2 milióny kusů. Na sólové dráze Ozzy celkem prodá přes 70 miliónů svých desek. V roce 1983 Ozzy koncertuje na pódiu US Festivalu před 250 000 lidmi. V roce 1985 Ozzy vystupuje na legendárním benefičním koncertě Live Aid. V roce 1989 Ozzy vystupuje na Moskevském mírovém festivalu. Byl to první velký rockový koncert západní hvězdy na území SSSR. 90. léta Ozzy během deváté dekády vydal pět alb. Každé z nich se stalo multiplatinovým. Koncertuje na nejrůznějších místech celého světa pro milióny svých fanoušků. Všechny jeho vystoupení jsou vždy jistě vyprodána. Ozzy vyhrál v roce 1993 Grammy v kategorii "Best Metal Performance" díky své "I Don´t Want To Change The World" Ozzy v roce 1996 založili společně s Sharon, svou ženou a manažerkou v jedné osobě, OZZfest, první národní hudební festival věnovaný hard rocku, který měl hledat a představovat nové talenty. Ozzyho vystoupení na tomto festivalu navštívilo 1,4 miliónu lidí. Ozzfest se koná vždy jednou ročně. Část zisku z OZZfestu Ozzy poukazuje na nejrůznější charitativní účely, mj. na Lifebeat. Nové milénium Ozzy se dočká vlastní hvězdy na pověstném hollywoodském Chodníku slávy (2002). Ozzy vydal během svého dvacetiletého působení u firmy Epic 12 alb. Ozzy v roce 2000 obdržel Grammy v kategorii Best Metal Performance jako člen Black Sabbath za "Iron Man". Téměř milión fanoušků navštívilo pátý ročník Ozzfestu 2000. Ozzy byl společně s Black Sabbath hlavní hvězdou letošního ročníku Ozzfestu. Přes milión fanoušků navštívilo tento vyprodaný 27denní hudební festival.
 Manowar
Baskytarista a lídr skupiny Joey DeMaio pracoval jako pyrotechnik pro Black Sabbath a při tom se seznámil s kytaristou jménem Ross the Boss, který v té době hrál se skupinou Shakin Street; předkapelou Black Sabbath. Jako zpěvák se k nim později připojil Eric Adams a bubeník Donnie Hamzik, čímž byl položen základ skupině Manowar. Již od počátku byla jejich hudba založena na epickém zvuku a ovlivněna skladatelem vážné hudby Richardem Wagnerem. Ve spojení s texty ovlivněnými fantasy literaturou a nordickou mytologií je Manowar považován za představitele žánru Power Metal, hudebně k nim ovšem sedí spíše označení klasický heavy metal. Na debutovém albu skupiny Battle Hymns vydaném v roce 1982 vystupuje s mluveným slovem režisér Orson Welles, který později namluvil část textu pro skladbu „Defender“ z alba Fighting the World. Pro další album se Manowar spojili s novým vydavatelstvím a dle některých zdrojů podepsali smlouvu vlastní krví. Na této desce nahradil Donnie Hamzika za bicími Scott Columbus, který se stal základem klasické sestavy. Třetí album Hail to England bylo nahráno a smícháno za 6 dní. V roce 1984 byl Manowar zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejhlasitější skupina světa. Dosáhli 131 decibelů.[zdroj?] V roce 2006 je skupina stále aktivní, koncertuje a plánuje vydání nového alba. Joey DeMaio založil vydavatelství Magic Circle Music, které se zaměřuje na žánr Power Metal, Epic Metal. Mezi jeho klienty patří mimo jiné např. skupina Rhapsody(po sporu o název přejmenovaná na Rhapsody Of Fire). Vydání nového alba Gods of War, plánované na duben 2006, bylo zpožděno kvůli zranění ruky kytaristy Karla Logana při havárii na motocyklu. Album bylo vydáno v roce 2007. Momentálně kvůli rodinným problémům Scotta Columbuse hraje s Manowar Rhino. ČlenovéSoučasní členové
Bývalí členové
DiskografieStudiová alba
Živá alba
EP a Singly
Speciální vydání
DVD
Judas Priest Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Judas Priest je anglická heavy metalová skupina zformovaná v roce 1969 v anglickémBirminghamu. Jejími zakládajícími členy byli kytarista K. K. Downing a baskytarista Ian Hill. V kapele se pak vystřídalo poměrně velké množství hudebníků, v současné době v ní působí ještě Glenn Tipton, Rob Halford a Scott Travis. První album Judas Priest s názvem Rocka Rolla vyšlo v roce 1974 a od té doby se stále drží na metalové špičce. V následujících letech Judas Priest nahráli mnoho dalších alb jako British Steel, Screaming for Vengeance či Turbo. Z několika desítek singlů vyniká například Breaking the Law. Historie skupinyVznikRoku 1969 zakládají v britském Birminghamu kytarista K. K. Downing a basista Ian Hill rockovou skupinu. Na post zpěváka je angažován Alan Atkins a za bicí usedá John Pattridge. Skupina si dává jméno Judas Priest (Jidášský kněz - název pochází z Dylanovy skladby The Ballad of Frankie Lee and Judas Priest), vydává demo a začíná koncertovat v místních klubech. Hrají rock ovlivněný temnou hudbou Black Sabbath. Změny sestavy a první albumRoku 1973 střídá na postu zpěváka Atkinse do té doby osvětlovač Rob Halford (bratr manželky Iana Hilla). Následujícího roku Judas Priest získává posilu v podobě Glenna Tiptona, který přijal nabídku od svého přítele Downinga. Skupina následně se dvěma kytaristy vydává u společnosti Gull Records svou první dlouhohrající desku „Rocka Rolla“ s materiálem který převážně vznikl ještě za dob Atkinse. Album již naznačuje směr kterým se bude ubírat další vývoj skupiny a obsahuje již náznaky geniálních sól obou kytaristů.
VzestupDruhé album Sad Wings of Destiny vychází roku 1976 opět u Gull Records a katapultuje skupinu mezi špičku tehdejší tvrdé hudební scény. Album se může chlubit klenoty jako Victim Of Changes, The Riper které Judas Priest hrají dodnes. Na desce se plně projevuje duo Tipton/Downing a také nenapodobitelný hlasový rejstřík Roba Halforda. Tato deska dává „tvrdé hudbě“ zcela nový rozměr (škatulka hard rock přestává být vystihující) a startuje tak cosi, co dnes nazýváme NWOBHM. Změna labelu, nová deska, U. S. TourRoku 1977 přecházejí Judas Priest Od nahrávací společnosti Gull Records k CBS Records (Columbia Records) pro kterou nahrávají své třetí řadové album Sin After Sin. Jeho producentem se stává Roger Glover (Deep Purple) a za bicí sestavu usedá Simon Phillips. Sin After Sin se stává logickým pokračovatelem Sad Wings. Vede si dobře jak v britských, tak v amerických žebříčcích. Proto skupina vyráží na první turné po USA kde vystupuje s Led Zeppelin v Okland Coliseum. Fanoušky je skupiny vřele přijata a proto se do USA pravidelně vrací dodnes. Rozjetý vlakŽelezo se má kout dokud je žhavé, a proto Judas Priest vydávají hned následující rok (1978) další úspěšné album Stained Class. Nahrál jej bubeník Les Binks a Judas Priest se stávají skutečně „Světovou“ skupinou protože se jim otevřel poslední významný trh - Japonsko. Na turné po USA a následně i v Japonsku Rob Halford naplno prezentuje svou Leather Image (Kůže, kov) čímže dokresluje svou výjimečnost hlasovou. Ještě téhož roku vychází album Killing Machine, v USA jako Hell Bent For Leather a singl Take On The World jenž se umisťuje v britské Top 10. Album si vede výborně i v USA, kde obsahuje navíc píseň The Green Manalishi. Album se drží i v žebříčku Top 100 na Billboard. První živé albumNěkdy se sejde mnoho příznivých podmínek, skvělé publikum, precizní výkon kapely, výborný zvuk a v pár případech je koncert dokonce zaznamenáván. To potom zapříčiní vznik nezapomenutelného a naprosto zásadního Live Alba. Některým skupinám se tyto podmínky nepodaří splnit nikdy. Judas Priest se to podařilo na „živáku“ Unleashed in the East - záznamu pěti dnů z japonského turné roku 1979. Unleashed In The East se tak řadí mezi nejzásadnější živá alba Hard & Heavy vůbec. Ve stejném roce na turné po USA Halford již jen dopiluje svou show k naprosté dokonalosti, když se na pódium, při skladbě Hell Bent for Leather, vřítí s Harley-Davidsonem… dnes již nezbytnou součástí vystoupení Judas Priest. Unleashed in the East zaslouženě sklízí úspěchy a útočí na nejvyšší místa žebříčků v Evropě i USA. Nový bubeník, nadčasové albumRoku 1980 se na postu bubeníka objevuje Dave Holland, se kterým skupina nahrává výbornou desku British Steel, geniální kus, který okamžitě bere ztečí žebříčky nejlepších alb. British Steel, se se svým originálním obalem (ruka s žiletkou) zařezává pod kůži a je absolutním vrcholem NWOBHM. V době kdy Judas Priest vydávají toto zásadní (šesté) album a jsou již ostřílenými metalovými harcovníky, vydávají Iron Maiden teprve své první album, které jako jediné může pomýšlet na měření se s vyzrálým a po všech směrech bravurním British Steel, které skutečně určuje směr vývoje heavy metalu. Na desce se nachází skladba Breaking The Law, která je pro Judas tím, čím je pro Led Zeppelin Whole Lotta Love, nebo pro Deep Purple Smoke on the Water. Judas Priest se objevují na BBC a usazují se v Top Ten. Album podporují vyprodaným turné po Británii, následně po Evropě a konečně USA. Skladba Metal Gods z British Steel dala Judas Priest druhé jméno, protože tímto albem se pro široký okruh fanoušků Priest stali skutečnými Bohy. Výdech a posílení pozicSedmou „fošnou“ Priest je Point of Entry, které v celkovém kontextu je spíše průměrné, ale nikoli propadák. Po vydání následuje propagace na dlouhém turné po USA a dobytí další televize, tentokrát MTV, kde je se skupinou vysíláno interview. Judas Priest nedávají fanouškům vydechnout a drtí jejich sluchové aparáty dalším albem - Screaming for Vengeance, které začíná intrem The Hellion a pokračuje nářezem Electric Eye. Tato dvojskladba se stává kultem a dodnes jím začínají koncerty. Judas Priest získávají tak zásadní pozici na Metalové scéně, že se podle jejich songů začínají pojmenovávat další skupiny, jako příklad poslouží již výše zmíněný song The Hellion, který dává jméno nově vzniknuvší stejnojmenné americké skupině. Album je opět podporováno dlouhým turné během kterého se Judas představují i ve slavné newyorské Madison Square Garden. Metal Gods si na něm získávají pověst jedné z nejlepších živých kapel na světě a na konci turné je Screaming for Vengeance oceněno zlatou a později i platinovou deskou. Metal GodsPozici leadrů Heavy Metalu obhajuje Judas Priest roku 1984 deskou Defenders of the Faith. Album opět sklízí obrovský úspěch jak v USA tak na starém kontinentu. Obsahuje hity jako Freewheel Burning, Sentinel nebo Love Bites. Judas Priest vskutku nemají konkurenci a potvrzují to i na dalším turné. Systém album - turné však vyčerpává a tak si členové skupiny nutně potřebují odpočinout. Po zhruba ročním oddechu však začínají Priest aktivně pracovat a natáčejí dost inovativní desku Turbo (1986), fanoušky zpočátku odsuzovanou. S odstupem mnoha let se ale ukazuje jeho síla a nadčasovost. Stagnace? Kompromis?Z turné na podporu nového alba vydávají Judas roku 1987 další živou desku - Priest...Live! která nedosahuje kvalit Unleashed… ale i přesto je pro pravého fanouška JP nepostradatelnou. Záznam vychází i na VHS, která se ovšem postupem času stává nesehnatelnou. Proto video znovu vychází na DVD v roce 2003 spolu s videoklipy pod názvem Electric Eye. Následující rok vrhá banda kolem Halforda na trh album Ram It Down, které je jakýmsi kompromisem mezi klasickými deskami JP a nepřijatým Turbo.
Bubeník a Metalový Nový zákonRoku 1989 nahrazuje na postu bubeníka Dave Hollanda mladý a energický Američan Scott Travis. Období kolem roku 1990 je spíš ve znamení grunge a klasický metal zaznamenává úpadek. Do těchto podmínek Metaloví Bohové vrhají nekompromisní, moderní a brutální album Painkiller. Světe div se, album si vede skvěle. Painkiller se stává vůbec nejzásadnějším metalovým albem. Svou energií a důrazem jako by křičelo do světa „Metal Forever“ a dodnes inspiruje mnoho kapel na poli Metalu. Ne nadarmo je označováno jako „Metalový Nový zákon“, jeho význam pro tuto hudbu je nevyčíslitelný. Judas Priest se díky němu dají nazývat nejen zakladateli ale i zachránci heavy metalu. Na obalu se po obloze prohání kovový anděl na Harleji, jakési převtělení anděla z první skutečně heavy desky Sad Wings Of Destiny. Odchod, hledání, druhý dechRoku 1992, po roce a půl dlouhém vyčerpávajícím světovém turné, oznamuje Rob Halford světu, že opouští skupinu a vydává se na sólovou dráhu. V srdcích mnoha fanoušků zavládl smutek a beznaděj. Skupina hledá náhradu. Uvažuje se o angažmá Ralfa Scheperse (Primal Fear,ex-Gamma Ray), který má hlasově blízko k Halfordovi, ten však nakonec odmítá a skupina tápe a hledá dál. Čekání na nový hlas zkracuje několik Best Of, nejznámější je zřejmě Metal Works '73 - '93. Roku 1995 Judas Priest představují svého nového frontmana, Američana Tima Owense z americké revivalové skupiny hrající Judas Priest. Skupina dostane nabídku na zfilmování Timova příběhu, po přečtení scénáře ale Priest odmítají. Film je přesto natočen a do kin přichází v roce 2001 pod názvem Rock Star (v ČR Rocker), nemá ale velký úspěch. Krátce po získání nového zpěváka se rozjíždějí práce na novém albu. Tim Owens dostává přezdívku „Ripper“, mezitím Glenn Tipton vydává sólovou desku Baptizm Of Fire. Jugulator (1997) vychází u CMC Records a je důkazem, že to půjde i bez Halforda, i když těžko. Jugulator fanoušci moc nadšeně nepřijali, skladby jsou brutální a dost odlišné od klasických Judas Priest. Světlou výjimkou na albu je Burn In Hell. Kapela se vydává na dlouhé turné, během kterého spatří v roce 1998 světlo světa Live Meltdown. Nová nadějeBěhem roku 1999 se začíná připravovat nové album. Ne však už pro CMC, se kterou byla zrušena smlouva. Novou smlouvu podepisují Priest v roce 2000 s SPV/Atlantic Records/JVC a pouštějí se do práce na novém albu. Tou dobou, po neúspěších se skupinami Fight a Two, Halford zakládá skupinu nesoucí jeho jméno. Vydává album Ressurection na kterém je i duet s Brucem Dickinsonem z Iron Maiden a je návratem Roba Halforda k Metalu. To již dává tušit, že ačkoli to obě strany vylučují, není do budoucna vyloučen velký Reunion. Samotní Judas Priest vydávají konečně roku 2001 album Demolition, které kapelu vrací zpět na její místo…tedy na vrchol Heavy Metalového žánru. Deska má moderní zvuk, energii i nápad. Ripper ukazuje že je skutečně výborný zpěvák, i když trošku jinak než Halford. Podporu znovu zajišťuje světové turné v jehož rámci navštíví i Prahu a v létě si již fanoušci mohou užít s prvním DVD - Live In London které je pořízeno na vánočním koncertě ve slavné Brixton Academy. Téhož roku nahrává Halford desku Crucible. O rok později vychází koncert Live In London i na 2CD. Metal Gods are Back - ReunionV první polovině 2003 si skupina dává oddechovou pauzu, která je takzvaným klidem před bouří. V létě je totiž oznámen návrat Roba Halforda na post zpěváka, což je nesporně pozitivně přijato fanoušky. Tim „Ripper“ Owens, výborný zpěvák, odchází do americké powermetalové kapely Iced Earth, kam se jeho hlas přece jen hodí o něco více. U Judas Priest zatím začínají přípravy na Reunion Tour a také na novou desku v klasické sestavě. Dechberoucí Reunion Tour opět zavítá do Prahy, aby srazilo na kolena zaplněnou T-Mobile Arenu. Na jaře vychází napjatě očekávané album Angel of Retribution které je logickým pokračováním Painkiller. Album uzavírá andělskou trilogii započatou Sad Wings of Destiny - na obalu opět anděl. Turné na podporu Angel je znovu velkolepé. V ČR drtí rozjetí Judas vyprodanou halu Rondo v Brně. Brázdí Evropou, USA i Japonskem. Na konci roku 2005 je k mání záznam japonského koncertu z Budokan Areny na DVD pod názvem Rising in the East. Za rok 2005 vydělali Judas Priest jen na koncertech 600 milionů Kč, čímž se zařadili do Top 100 nejvíce vydělávajících umělců. Začátkem roku 2006 se začíná nejistě mluvit o novém albu. Což Rob Halford potvrdil a také dodal, že se bude jednat o největší show v historii Judas Priest. Začátkem tohoto roku také vychází v pořadí již 2. sólová deska Glenna Tiptona s názvem Edge of the world; je poněkud jemnější než ta předešlá. Judas Priest nám chtěli zkrátit čekání na nové album a tak vydali další DVD - Live Vengeance 82'; je to záznam koncertu z Memphisu na Screaming for Vengeance turné. Tento koncert vyšel již dvakrát, ale atraktivitě DVD to neubírá, je to jedinečná show! Nové album se zabývá životem Nostradama, francouzského věštce. Je to první koncepční album Judas Priest, obsahuje 23 songů, z toho 9 jsou intra a mezitracky. Vyšlo na 2CD v červnu 2008. Světové turné na podporu alba Nostradamus pod názvem "Priest Feast" startovalo počátkem roku 2008, Judas Priest projeli Evropou, Severní a Jižní Amerikou, Japonskem, Austrálií a Severní Koreou, poté se znovu vrátili do Evropy a některé státy projeli ještě jednou. Z alba Nostradamus zazněly pouze dvě skladby, kapela si písně schovává na speciální show, kterou plánuje do budoucna a na které by měl zaznít pouze Nostradamus. Koncem června 2009 kapela začíná další unikátní turné, tentokrát na něm bude oslavovat již téměř 30 let od vydání legendárního alba British steel a kapela toto album zahraje kompletně celé na svých koncertech + samozřejmě další Judas Priest klasiky a nejspíš i nějaké další ukázky z Nostradama. Kapela pojme show alá 80. léta a její imige z té doby. Fanoušci se mohou těšit na retro oblečení, biče, řetězy atd., prostě vše, co Judas Priest tahali na koncerty v 80. letech. Turné má nahlášeno zatím datumy pouze pro USA a jako speciální host/support se představí slavní Coverdalovy Whitesnake. Někdy po této akci by měly začít přípravy na velké Nostradamus world tour, kde kapela zahraje celou svou poslední desku, scéna by měla být obohacena o skutečně velké množství nejrůznějších efektů a celá vystoupení by měla být divadelně pojata. Mělo by se tedy jednat o něco naprosto netypického nejen pro Judas Priest, ale i pro celou metalovou scénu.. Sestavy a diskografie
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Black Sabbath | |
|---|---|
 1999
|
|
| Základní informace | |
| Původ |  Birmingham, Anglie |
| Žánry | Heavy metal Doom metal Hard rock Blues rock |
| Aktivní roky | 1968[1]—dosud |
| Vydavatel | Warner Bros. I.R.S. Records EMI |
| Příbuzná témata |
Heaven and Hell, GZR, Dio |
| Web | black-sabbath.com |
| Členové | |
| Ozzy Osbourne Tony Iommi Geezer Butler Bill Ward zack wylde |
|
| Dřívější členové | |
| viz Seznam členů Black Sabbath | |
Black Sabbath jsou anglická legendární heavymetalová skupina, považovaná též za zakladatele doom metalu, která prakticky ovlivnila mnoho jiných stylů. Původní sestava: Ozzy Osbourne (zpěv), Tony Iommi (kytara), Terrance „Geezer“ Butler (baskytara) a Bill Ward (bicí).
Black Sabbath je jednou z dominantních a zakládajících kapel heavy metalu[2] a mají v něm stále značný vliv. Podle stanice VH1 a programu 100 Greatest Artists of Hard Rock se umístili na druhém místě mezi nejvýznamnějšími představiteli heavy metalu, hned za skupinou Led Zeppelin.[3]
V současnosti sestava ze začátku 80. let – Tony Iommi, Geezer Butler, Ronnie James Dio a Vinny Appice – vystupuje pod názvem Heaven and Hell (podle stejnojmenného alba z roku 1980).
Historie
Založení a začátky
Black Sabbath vznikli roku 1968 v Birminghamu pod jménem Polka Tulk Blues Band (později zkráceno na Polka Tulk), krátce nato jej změnili na Earth, hráli styly blues rock a hard rock.
Black Sabbath měli jedinečný zvuk, který vyplýval z odlišných hudebních vzorů. Iommi byl značně ovlivněný Hankem Marvinem, který hrál na heavy-kytaru ve skupině The Shadows a také jazzovou kytaru; jeho idolem byl i Django Reinhardt. Bill Ward také ukázal slabost pro jazz, hlavně pro bubeníky Buddyho Riche a Gene Krupu. Geezer Butler jmenuje baskytaristu a zpěváka Jacka Bruceho z britské bluesové skupiny Cream jako člověka, který měl největší vliv při jeho hudebním formování: „On byl první baskytarista, jakého jsem kdy viděl, který ohýbal struny a hrál na baskytaru jako na úplně nezávislém hudebním nástroji.“ Skupina spojovala hudební styly blues, jazz, rock a hrála coververze skladeb inerpretů, jako jsou Jimi Hendrix, Blue Cheer a již zmínění Cream. Ozzy Osbourne říká, že byl hluboce ovlivněn skupinou The Beatles a jeho nejoblíbenějším albem všech dob je Revolver.
Earth se posunuli do temnějšího směřování, kdy baskytarista Geezer Butler, fanoušek spisovatele Dennise Wheatleyho a jeho románů s tématikou černé magie, napsal skladbu s okultním tématem s názvem Black Sabbath (skladba byla očividně inspirovaná filmem Black Sabbath režiséra Maria Bava z roku 1963). Ve svém filmu o spojení skupiny po rozpadu vyhlásili, že skladba vychází z Butlerova zážitku, kdy jednou v noci viděl černý přelud s kapucí na konci své postele poté, co mu dal Ozzy okultní knihu v latině. Jméno Earth mátlo, protože už jedna taková kapela hrála, tak se přejmenovali na Black Sabbath.
Skupina objevila svůj konečný zvuk a styl náhodou. Když měli zkoušku ve studiu, které bylo naproti kinu promítajícímu horory, Ozzy si vzpomíná, jak Tony Iommi říkal ostaním členům: „Není to divné, že lidi platí, aby viděli film, který je vyděsí až k smrti?“ Skupina začala záměrně psát temné a hrozivé texty ve snaze o hudební odpověď na hororové filmy.
První éra: původní sestava (1968–1979)
Složení jejich nového temného zvuku s chováním Ozzyho na pódiu vedlo k úspěchu, skupina zabodovala se svým prvním albem s eponymním názvem Black Sabbath, které vydala roku 1970. Podepsali smlouvu s Warner Bros. pro trh v USA a Kanadě, Vertigo Records měl na starosti trh pro ostatní dostupné země. Jejich následující album Paranoid (také 1970) jim obstaralo ještě větší pozornost v USA a Británii. Skladba War Pigs byla napsaná jako protest proti válce ve Vietnamu a původně ji plánovali zařadit jako titulní singl. Skupina na poslední chvíli nahrála skladbu Paranoid, aby prodloužila stopáž alba. Paranoid se stal titulním singlem alba a také to byl jejich první singl, který výrazně zabodoval v rádiích.
Obsah skladeb (originálů a coververzí) z obou alb dával jemně ironicky najevo zájem skupiny o okultismus a černou magii. To byl rozhodující krok v určení jejich „temných“ a „hlubokých“ heavymetalových textech skladeb. Black Sabbath byli jednou z prvních skupin, která vystupovala s lyrickým obsahem skladeb, téměř se nevěnovali jiným tématům. Led Zeppelin, The Doors a další poukázali na magii nebo okultismus ve svých textech, ale jen velmi málo kapel (i současných) by se mohlo vyrovnat textům Black Sabbath (většinu napsal Geezer Butler) s jejich přímým odkazem na toto téma.
Další inovací byl vedlejší efekt nehody. Tony Iommi přišel o konečky dvou prstů na ruce, když pracoval s plechem v továrně. Okamžitě si vytvořil protézu z roztavené plastové lahve od čisticího prostředku. Poraněné prsty byly pochopitelně citlivé, tak Iommi přeladil na své kytaře Gibson standardní tón E na Cis. Zmenšené napětí strun mu dovolovalo hrát s menší bolestí a zátěží na prsty. Geezer svou baskytaru také vyladil tak, aby se přizpůsobil Tonymu. Nižší poloha dala hudbě hlubší či smysluplnější zvuk, hudba tak ladila spolu s texty.
Black Sabbath roku 1971 vydali své další album Master of Reality. Toto album obsahovalo množství významných akustických věcí (Solitude obsahuje Tonyho flétnové sólo). Toto je často přehlíženo, přitom se jedná o přechod ve stylu Black Sabbathu. Přidali mnoho měnivých hudebních prvků do vydání svého čtvrtého alba Black Sabbath, Vol. 4 z roku 1972. Obsahuje baladu Changes (zní zde jen zpěv, baskytara, klavír a syntezátor) a hardrockové hymny jako Supernaut a Snowblind (obsahuje smyčcové nástroje). Black Sabbath, Vol. 4 je dosud „nejzralejším“ albem skupiny.
Okolo roku 1973 byli Black Sabbath jednou z nejpopulárnějších heavymetalových skupin na světě a hlavní koncertní atrakcí. Na dalším albu Sabbath Bloody Sabbath spolupracovali s klávesistou kapely YesRickem Wakemanem. Album se skládá z některých nejznámějších skladeb Black Sabbath. Společně s titulní skladbou album také obsahuje spacerockovou skladbu nazvanou Spiral Architect a A National Acrobat inspirovanou prog rockem.
V této době byli členové skupiny závislí na drogách, Ozzy a Bill Ward údajně každý den po dva roky brali LSD. Ozzy byl zapletený s drogami ve velké míře. Mnohé ze skladeb o drogách také hovoří, ať už otevřeně, nebo nepřímo.
Skupinu sužovaly hlavně problémy s managementem (kapelu řídíl Ozzyho budoucí tchán Don Arden). Spory s managementem a pozdější změna vydavatelství v Británii (Vertigo vyměnili za WWA) narušily vydání nového alba. I přes tyto těžkosti vyšlo album Sabotage roku 1975 a setkalo se s velkým úspěchem. Avšak drogové problémy, pokračující pokusy v hudebním stylu (gregoriánské a mnišské chorály zdůrazněné ve skladbě Supertzar), změny na hardrockové scéně a vnitřní problémy narušily stabilitu a tvorbu skupiny.
Album Technical Ecstasy (1976) se setkalo s komerčním neúspěchem. Hudba na albu se skládala z orchestrů, syntenzátorů a zpěvu Billa Warda, který Ozzyho zastoupil po jeho náhlém odchodu uprostřed nahrávání. Po turné roku 1977 se Ozzy přestal objevovat na zkouškách kapely a zbývající členové nahráli nějakou tu hudbu se zpěvákem a bývalým členem Fleetwood MacDavem Walkerem. Ozzy se vrátil do skupiny před nahráním alba Never Say Die!, které vyšlo roku 1978 a bylo určitě albem, na kterém skupina nejvíc experimentovala a použila přitom prvky mnoha žánrů. Stejně jako předešlé album se mizerně prodávalo.
Druhá éra: The Dio Years (1979–1982)
Další album (poprvé se zpěvákem Ronniem Jamesem Diem) Heaven and Hell dokázalo skupině navrátit úspěch a dosáhlo nejvyššího umístění v žebříčku od alba Sabotage z roku 1975. Bylo to na turné, kde se Dio stal oblíbeným díky znamení „ďáblovy rohy“ (vztyčený ukazovák a malíček), které se stalo symbolem heavy metalu. Na albu spolupracoval klávesista Geoff Nicholls (Nicholls nebyl považován za oficiálního člena skupiny a často byl na koncertech nucen hrát ze zákulisí kvůli údajným estetickým záměrům, ale podílel se na napsání mnoha skladeb a zůstal s Black Sabbath i ve všech následujících sestavách). Během turné bubeník Bill Ward skupinu opustil kvůli osobním důvodům (oba jeho rodiče zemřeli během krátkého časového období, Ward zápasil s alkoholem a dalšími závislostmi). Ke skupině se přidal bubeník Vinny Appice, aby dokončil turné, a poté se objevil na následujícím albu Mob Rules; titulní singl se objevil ve filmu Heavy Metal.
Neupravené vydání koncertní nahrávky Live at Last (pořízené ještě s Ozzym během turné 1972 Volume 4 Tour) podnítilo skupinu kvalitně nahrát živák z turné Mob Rules a názvem Live Evil. Avšak během jeho dolaďování se projevily vnitřní problémy skupiny, jež měly za následek odchod Dia a Appice, kteří založili skupinu Dio.
Třetí éra: Born Again – Ian Gillan (1983–1984)
Bill Ward se vrátil k bicím a novým zpěvákem se stal Ian Gillan z Deep Purple. Gillan řekl: „Neplánoval jsem se připojit k Black Sabbath. Vyšel jsem ven s Geezerem a Tonym, ožrali jsme se a druhý den jsem zjistil, že jsem souhlasil, abych se stal členem skupiny. A oni jsou takoví milí chlapíci. Byla to ohromná zábava, platili se účty a prožil jsem s nimi krásný rok.“
Tato sestava nahrála album Born Again, ale Bill Ward znovu opustil skupinu před začátkem turné a nahradil ho Bev Bevan z kapely Electric Light Orchestra. I když se album překvapivě stalo jedním z jejich nejúspěšnějších (#4 v UK charts), věci se nevyvíjely tak, jak měly, Ian Gillan se znovu přidal k Deep Purple. Bubeník Bill Ward se opět vrátil a roku 1984 bylo oficiálně ohlášeno angažování nového zpěváka Davida Donata. Avšak po šesti měsících zkoušení byl vyhozen managementem, kdy Tony a Geezer se hádali ohledně finančních otázek.
Nestabilita sestavy (1984–1987)
Stále se měnící sestava skupiny, rostoucí úspěch Ozzyho na sólové dráze a smíšené hudební kritiky uvrhly skupinu do Ozzyho stínu. Zakládající člen Geezer Butler odešel a založil novou skupinu Geezer Butler Band, která ale nevydala žádné album. Původní sestava Black Sabbath se sešla, aby zahrála na benefičním koncertě Live Aid v roce 1985. Po skončení show se Tony Iommi rozhodl nahrát sólové album a požádal o pomoc dlouholetého klávesistu Sabbath Geoffa Nichollse (nakonec se stal oficiálním členem skupiny) a zpěváka Glenna Hughese, bývalého člena skupin Deep Purple a Trapeze. Tony Iommi se zasnoubil se známou ženskou heavymetalovou hvězdou Litou Ford a požádal o pomoc baskytaristu (Davea Spitze) a bubeníka Erica Singera (Kiss a Alice Cooper) z jeho skupiny, aby dokončil formaci. Avšak management a tlak nahrávací společnosti je přiměl, aby album Seventh Star vyšlo jako Black Sabbath featuring Tony Iommi.
Kolem alba se vede polemika kvůli Jeffovi Fenholtovi, který na albu také vystupoval. Tvrdí, že byl zpěvákem Black Sabbath okolo sedmi měsíců. Řekl, že kapelu opustil, protože mu prý nevěřili. Členové Sabbath trvají na tom, že nikdy nebyl členem skupiny, nahrál jen nějaká dema pro Tonyho sólové album. Údajně napsal některé skladby, které se na albu Seventh Star objevily.
Na začátku turné propagujícího album Seventh Star roku 1986 se Glenn Hughes porval a utrpěl vážnou krevní sraženinu v hrdle, kvůli které ztratil hlas. Neznámý mladý americký zpěvák Ray Gillen byl vybran jako záskok a dokončil turné. Morálka ve skupině byla velmi vysoká, když začali nahrávat album The Eternal Idol (bývalý člen Bev Bevan se vrátil jako bubeník a baskytarista Bob Daisley se také na albu podílel), ale nový Black Sabbath zasáhla série neštěstí jako zlé vedení a finanční dluh, který pocházel hlavně z nevhodně naplánovaného využití drahých nahrávacích studií. Výsledkem bylo, že Ray Gillen během nahrávání skupinu opustil. Krátce nato se dal dohromady s bývalým kytaristou Ozzyho Osbourna Jakem E. Leem a spolu vytvořili úspěšnou skupinu Badlands (poté se přidal Eric Singer).
Éra Tony Martina (1987–1991)
Zpěvák Tony Martin (bývalý člen The Alliance) přinesl všechny znova přezpívané Gillenovy původní vokály na kazetách Eternal Idol a album nakonec vydali. Tony „The Cat“ Martin se jevil jako dokonalý zpěvák pro znovuoživené složení Black Sabbath. I když se trochu podobal Diovi, měl Martin evidentně vlastní styl.
Po nahrání The Eternal Idol většina skupiny opuští Sabbath. Iommi, Martin a Nicholls najali baskytaristu Joa Burta a bývalého bubeníka skupiny ClashTerryho Chimesa pro krátké turné z roku 1987 Eternal Idol.
Od roku 1988 bylo složení Black Sabbath opět stabilnější. Ve skupině hráli Tony Martin, Geoff Nicholls a přidal se místní bubeník Cozy Powell, který nahradil Terryho Chimesa. Powell, legendární bubeník, měl předtím úspěch se svou původní skupinou stejně jako s kapelami Rainbow, Whitesnake, ELP a mnoha dalšími. S baskytaristou Laurencem Cottlem, který nahradil Joa Burta, Sabbath vydali roku 1989 kritikou vysoce hodnocené album Headless Cross. MTV video pro titulní singl se stalo velmi hraným a těšilo se většinou pozitivním recenzím. Baskytaristu Laurenca Cottleho nahradil veterán Neil Murray (bývalý spoluhráč Cozyho Powella ve skupině Whitesnake). Roku 1990 Sabbath vydali album Tyr. Během let 1990 až 1991 skupina absolvovala turné na podporu alba.
Dehumanizer – opět Dio (1991–1992)
V roce 1992 se znovu sešla klasická sestava Black Sabbath z 80. let. Zakládající člen Geezer Butler spolu s Diem a Appicem se připojili k Iommimu (byla to stejná sestava jako na albech Mob Rules v roce 1981 a Live Evil z roku 1982) a společně nahráli album Dehumanizer (1992). Sabbath s albem opět zažívali úspěch a turné Dehumanizer. Bylo to v době, kdy se Ozzy chtěl stáhnout do ústraní a navrhl Sabbathu, aby otevřel jeho poslední dvě vystoupení v Costa Mesa. Když se Dio odmítl zúčastnit, vystoupili Iommi, Butler a Appice bez něho.
Dio opustil skupinu, aby se vrátil do své úspěšné sólové skupiny, a Rob Halford, zpěvák skupiny Judas Priest, ho na poslední chvíli, speciálně pro toto vystoupení, nahradil. Původní sestava Black Sabbath s Billem Wardem se spojila, aby 15. listopadu1992 zakončila druhou noc vystoupení. Na konci se Ozzy rozhodl, že bude dál pokračovat (následovalo turné „No More Tours“ s výstižným názvem Retirement Sucks) a byly připraveny smlouvy na nové album a turné původního Sabbathu, na poslední chvíli však Ozzy odstoupil.
Opět Tony Martin (1992–1997)
Po Diově a Halfordově odchodu byl Vinny Appice nahrazen bývalým bubeníkem skupiny RainbowBobbym Rondinellim. Zpěvák Tony Martin a klávesista Geoff Nicholls se vrátili a Sabbath nahráli Cross Purposes a Cross Purposes Live – kombinaci CD a videa, která vyšla koncem roku 1994, kdy Bobby Rondinelli skupinu v půlce turné opustil. Překvapivě ho nahradil původní bubeník Sabbath Bill Ward. Po turné se Ward a Butler s Iommim, Martinem a Nichollsem rozešli.
Další střetnutí se uskutečnilo v roce 1995. Tentokrát síly spojila formace alba Tyr, kdy se bubeník Cozy Powell a baskytarista Neil Murray připojili k Iommimu, Martinovi, Nichollsovi a nahráli album Forbidden. Album produkoval Ernie C z rapcorové skupiny Body Count. Po nahrání alba Cozy Powell znovu kapelu opustil a nahradil ho vracející se Bobby Rondinelli.
V roce 1996 u Castle Records znovu nahráli a vydali kompilaci skladeb od roku 1983 (album Born Again) po rok 1995 (album Forbidden) s názvem The Sabbath Stones. Po vydání skončila smlouva Tonyho Iommiho s vydavatelstvím.
Původní sestava (1997–dosud)
Roku 1996 Ozzy Osbourne zorganizoval první ročník velmi úspěšného metalového festivalu Ozzfest. V roce 1997, před posledním vystoupením na festivalu, se připojil k Butlerovi a Iommimu, aby zahráli několik skladeb (na bicí hrál Mike Bordin, bubeník skupiny Faith No More). V prosinci 1997 Bill Ward spojil síly s Ozzym, Tonym, Geezerem a obnovili původní sestavu Black Sabbath poprvé od jejich náhlého setkání na Live Aid v letech 1985 a 1992.
Black Sabbath od té doby vydali minimálně jednu autorizovanou dvoudiskovou kompilaci, jednu dvoudiskovou live kompilaci a osmidiskový boxset. V roce 2001 napsali nové texty, na následujícím turné odehráli novou skladbu Scary Dreams a okamžitě začali pracovat na novém albu s legendárním producentem Rickem Rubinem, ale Ozzyho sólový kontrakt se zdržel a zřejmě překazil další vývoj alba. Po třech letech, v roce 2004, skupina znova vystoupila na Ozzfestu na počest svého 35. výročí. V roce 2005 Ozzy znovu vystoupil s Black Sabbath na Ozzfestu, na kterém se objevila také legenda Iron Maiden. Na klávesy nyní hrál syn Ricka WakemanaAdam.
V listopadu 2005 byli Black Sabbath slavnostně uvedeni do britské hudební síně slávy UK Music Hall of Fame, během slavnosti zahrála původní sestava. 13. března 2006 byla skupina také uvedena do Rock and Roll Hall of Fame. Black Sabbath ale žádnou ze skladeb nehrálo, namísto toho zahrála dvě jejich skladby Hole in the Sky a Iron Man Metallica.
Roku 2007 Ozzy na svém webu uvedl, že původní sestava může spojit síly a nahrát nové studiové album, první po 30 letech. Zda k tomu dojde, to musí potvrdit Tony Iommi nebo Geezer Butler. Zatím je to nejisté, ačkoli oni a Bill Ward potvrdili některé plány Black Sabbath pro rok 2008.
Sólové projeky členů skupiny
Jedním z důvodů, proč Black Sabbath od obnovení původní sestavy v roce 1997 dosud nevydali nové album, je mnoho dalších aktivit, především zpěváka Ozzyho, který roku 1997 vydal kompilaci, v roce 2001 album, pak koncertní záznam v roce 2002, v roce 2003 znovu kompilaci, v roce 2005 kolekci a roku 2007 album Black Rain.
Tony Iommi roku 2000 vydal své první sólové album Iommi, jehož příprava mu trvala celkem 5 let. Poté vydal náhravky z roku 1996 pod názvem The DEP sessions, kde zpívá Glenn Hughes. Další album nazvané Fused vydal v roce 2005 (práce na něm začaly roku 2003). Skupina Geezera Butlera G/Z/R vydala v roce 1995 album Plastic Planet. Bill Ward vydal pouze singl z roku 2003 Straws a internetový singl The Dark Hour. Jeho zájem o hudbu je zaměřen na Black Sabbath.
Na konci září 2006 španělský webzine Rafabasa oznámil, že Tony Iommi, Geezer Butler a Bill Ward by se mohli v létě 2007 spojit s Ronniem Jamesem Diem na turné na podporu alba Black Sabbath: The Dio Years, které obsahuje poslední nahrávky a tři nové skladby napsané Iommim a Diem: The Devil Cried (singl), Shadow of the Wind a Ear in the Wall. Bill Ward se nakonec rozhodl, že se do projektu nezapojí, místo toho se připojil Vinny Appice.
Členové
- Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Black Sabbath.
V současnosti Black Sabbath hraje v sestavě
- Ozzy Osbourne – zpěv (1969–79, 1985, 1997–dosud)
- Tony Iommi – kytara (1969–dosud)
- Geezer Butler – baskytara (1969–1984, 1985, 1990–1994, 1997–dosud)
- Bill Ward – bicí (1969–1980, 1983, 1984, 1985, 1994, 1997–98, 1998–dosud)
Návraty členů
V roce 1985 se původní členové Black Sabbathu (Iommi, Butler, Osbourne a Ward) spojili, aby zahráli na benefičním koncertě Live 8). Odehráli tři skladby (Children of the Grave, Iron Man a Paranoid).
V roce 1992 se sestava Black Sabbath z let 1980–1982 (Iommi, Butler, Dio a Appice) znovu spojila a vydala na turné na podporu alba Dehumanizer.
V tomto roce původní členové Black Sabbath odehráli tři skladby po jednom z Osbournových „posledních“ koncertů v Costa Mesa v Kalifornii.
Roku 1995 se sestava z let 1989–1991 (Iommi, Powell, Martin, Murray a Nicholls) znovu spojila a vydala na turné na podporu alba Forbidden.
V letech 1997–1998 se původní členové znovu spojili, vydali na turné a vydali dvoudiskové koncertní album Reunion. V letech 1999, 2001, 2004 a 2005 se opět spojili a vystoupili na Ozzfestu. Od roku 2001 se šíří fámy o vydaní nového alba, ale oficiálně nebylo potvrzeno.
Podle Ozzyho webu skupina uvažuje o nahrání nového alba; oficiální prohášení mělo být vydáno během roku 2007.
